Území je možno stručně rozčlenit na souvislý lesní masív horského stupně Slavkovského lesa s nejvyšším bodem Lysinou (981,6 m n. m.) a významnými rašelinnými mokřady severně od města, východně navazuje okraj Tepelských vrchů, plochá pánev s nivou Kosového potoka, Mnišským lesem a soustavou rybníků západně od města je severním výběžkem Tachovské brázdy. Z pohledu regionálně fytogeografického členění jde o okresy 27. Tachovská brázda a 28. Tepelské vrchy obvodu Českomoravského mezofytika (květena pahorkatin a vrchovin) a okres 86. Slavkovský les obvodu Českého oreofytika (obvod horské květeny). Oblasti Kladských rašelin a Mnišského lesa jsou mj. nadregionálními biocentry, tj. místy reprodukce a ohnisky šíření organismů celostátního významu.
Charakter lesní vegetace byl v průběhu osídlení člověkem značně pozměňován a tak na místě původních rozsáhlých horských a podhorských bučin Slavkovského lesa, doubrav na klimaticky příznivějších svazích Tepelských vrchů, borových doubrav na pánevních uloženinách Tachovské brázdy, dnes nalezneme vesměs kulturní smrčiny a bory, s olšinami v lemech vodních toků a ploch. „Za zbytky přirozených bučin a suťových lesů lze považovat porosty buku lesního Fagus sylvatica, javoru klenu Acer pseudoplatanus s příměsí jasanu ztepilého Fraxinus excelsior a dalších dřevin na stráních mariánskolázeňského údolí. Bohaté bylinné patro na svazích Žižkova vrchu, Hameliky a nad Třebízského ulicí s kyčelnicí devítilistou Dentaria enneaphyllos, kyčelnicí cibulkonosnou Dentaria bulbifera, bažankou vytrvalou Mercurialis perennis, mařinkou vonnou Galium odoratum, vraním okem čtyřlistým Paris quadrifolia, kostřavou lesní Festuca altissima, pšeníčkem rozkladitým Milium effusum či samorostlíkem klasnatým Actaea spicata reprezentuje fragmenty květnatých bučin svazu Fagion Luguet 1926 a bažankových jasenin as. Mercuriali – Fraxinetum (Klika 1942) Husová in Moravec et. al. 1982. “ Na minerálně chudších půdách se zachovaly zbytky kyselých bučin svazu Luzulo – Fagion Lohmeyer et Tuxen in Tuxen 1954 s metličkou křivolakou Avenella flexuosa, věsenkou nachovou Prenanthes purpurea, pstročkem dvoulistým Maianthemum bifolium, šťavelem kyselým Oxalis acetosella, kokoříkem přeslenatým Polygonatum verticillatum, starčekem vejčitým Senecio ovatus atd. Doubravy přirozeného složení se v popisovaném území nezachovaly. Podél potoků stékajících ze svahů Slavkovského lesa a Tepelských vrchů (místy i v Tachovské brázdě) je více či méně zachována přirozená vegetace údolních jasano-olšových luhů (ve vyšších nebo inverzních polohách často olší šedou Alnus incana a horskými druhy) podsvazu Alnenion glutinoso-incanae Oberdorfer1953 Jde o porosty tvořené zejména olší lepkavou Alnus glutinosa s příměsí dalších dřevin (olše šedé Alnus incana, jasanu ztepilého Fraxinus excelsior, smrku obecného Picea abies, javoru klenu Acer pseudoplatanus, střemchy obecné Prunus padus, vrb Salix sp. , bezů černého a hroznatého Sambucus nigra, S. racemosa). V jarním aspektu bylinného patra olšin dominují blatouch bahenní Caltha palustris, řeřišnice hořká Cardamine amara, mokrýš střídavolistý Chrysosplenium alternifolium, prvosenka vyšší Primula elatior, kuklík městský Geum urbanum či ptačinec hajní Stellaria nemorum, na konci jara a přes léto převládnou vyšší rostliny jako např. bršlice kozí noha Aegopodium podagria, starček vejčitý Senecio ovatus, kopřiva dvoudomá Urtica dioica, netýkavka nedůtklivá Impatiens noli-tangere, čistec lesní Stachys sylvatica, svízel přítula Galium aparine či kapradina papratka samičí Athyrium filix-femina. Zajímavostí je masívní výskyt mléčivce alpského Cicerbita alpina (diagnostického druhu horských olšin) v údolí Kamenného potoka pod hrází přehrady až po zastavěný okraj města. Některé druhy olšin vytvářejí společně s mechy a játrovkami (zastoupené např. rody baňatka Brachythecium sp. , bezkřídlatka Dicranella sp. , měřík Mnium sp. , pobřežnice Pellia sp. ) typická společenstva lesních pramenišť svazu Cardaminion amarae Maas 1959. Některé porosty olše lepkavé Alnus glutinosa na trvale zamokřených terénních sníženinách Mnišského lesa v návaznosti na rybníky lze zařadit do jednotky mokřadních olšin svazu Alnion glutinosae Malcuit 1929. Na rozdíl od údolních olšových luhů převažují v bylinném patře druhy ostřic a tuřic (Carex sp., Vignea sp.) a další vodní nebo bahenní rostliny. „Olšina u rybníku Podlido je nalezištěm zvláště chráněného ďáblíku bahenního Calla palustris.“
Podmáčené a rašelinné smrčiny (asociace Mastigobryo-Piceetum Br.-Bl. et Sissingh in Br.-Bl. et al. 1939 a Sphagno-Piceetum Hartmann 1953), blatkové bory (asociace Pino rotundatae-Sphagnetum Neuhausl 1969) jako ochranářsky a přírodovědecky velmi cenné ukázky přirozené lesní vegetace se zachovaly v mozaice se společenstvy vrchovišť (svaz Sphagnion medii Kastner et Flossner 1933) a přechodových rašelinišť (svaz Sphagno recurvi-Caricion canescentis Passarge 1964) zejména v NPR Kladské rašeliny, PR Smraďoch a jejich okolí. Jde o typy vegetace vázáné na kyselé rašelinné půdy sycené převážně srážkovou vodou na rašeliništích a v okolí pramenišť. Na první pohled upoutá bohaté mechové patro s dominujícími rašeliníky Sphagnum sp. a ploníkem obecným Polytrichum commune, v podmáčených smrčinách pak koberce játrovky rohozce trojlaločného Bazzania trilobata. Hojně jsou zastoupeny keříky borůvky Vaccinium myrtillus, brusinky Vaccinium vitis-idaea, vlochyně Vaccinium uliginosum, klikvy bahenní Oxycoccus palustris, vzácněji šichy černé Empetrum nigrum a kyhanky sivolisté Andromeda polifolia. Ze vzácných bylin je možno jmenovat masožravou rosnatku okrouhlolistou Drosera rotundifolia či vachtu trojlistou Menyanthes trifoliata. Stromové patro tvoří zejména smrk ztepilý Picea abies, borovice blatka Pinus rotundata, na Lysině vytváří souvislejší porosty keřová borovice rašelinná Pinus x pseudopumilio. “.
Přirozená a polopřirozená nelesní vegetace je soustředěna především na různé typy luk a břehy rybníků. Na jižních svazích u Chotěnova a Stanoviště se zachovaly kosené mezofilní ovsíkové louky ze svazu Arrhenatherion elatioris Koch 1926 s vemeníkem dvoulistým Platanthera bifolia. Z vlhkých luk jsou nejčastěji po celém popisovaném území zastoupené pcháčové louky se společenstvy podsvazu Calthenion Balátová-Tuláčková 1978 s celou řadou vzácných a chráněných druhů jako jsou např. upolín evropský Trollius altissimus, prstnatec májový Dactylorhiza majalis, starček potoční Tephroseris crispa, kozlík dvoudomý Valeriana dioica. Absencí hospodaření přechází pcháčové louky do tužebníkových lad podsvazu Filipendulenion Balátová-Tuláčková 1978, kterým dominují celkem monotónní porosty tužebníku jilmového Filipendula ulmaria a vrbiny obecné Lysimachia vulgaris. „Degradace a zánik se v posledních desetiletí nevyhýbá ani dříve pravidelně koseným psárkovým a bezkolencovým loukám svazů Alopecurion pratensis Passarge 1964 a Molinion coeruleae Koch 1926 v nivě Kosového potoka.“ Vedle několika druhů trav tvoří jarní barevný aspekt květy pryskyřníků Ranuculus sp. , kohoutků lučních Lychnis flos - cuculi a totenu lékařského Sanguisorba officinalis. Velmi vzácně a maloplošně (např. v PR Hamrnický mokřad, u ČOV Chotěnov) se uchovala společenstva slatinišť ze svazů Caricion Davallianae Klika 1934 a Sphagno warnstorfiani-Tomenthypion Dahl 1957 jako naleziště orchidejí kruštíku bahenního Epipactis palustris a kriticky ohrožené pětiprstky hustokvěté Gymnadenia densiflora, nebo drobné vrby rozmarýnolisté Salix rosmarinifolia.
Litorální (pobřežní) pásma rybníků ve větších hloubkách zarůstají linie rákosin eutrofních stojatých vod svazu Phragmition communis Koch 1926 s dominatními porosty přesličky poříční Equisetum fluviatale, zblochanu vodního Glyceria maxima, rákosu obecného Phragmites australis, zevaru vzpřímeného Sparganium erectum a orobinců Typha sp. V mělčích vodách navazují na rákosiny společenstva vysokých ostřic svazu Magnocaricion elatae Koch 1926 s bodovým vývojem přechodových rašelinišť svazu Sphagno recurvi-Caricion canescentis Passarge 1978. Jde o více či méně druhově bohaté a souvisle zapojené porosty ostřic Carex sp. - místy chrastice rákosovité Phalaris arundinacea - s vachtou trojlistou Menyanthes trifoliata, zábělníkem bahenním Potentilla palustris, kosatcem žlutým Iris pseudacorus, svízelem bahenním Galium palustre, suchopýrem úzkolistým Eriophorum angustifolium atd. Na rašelinných půdách vzniká souvislý podrost rašeliníků Sphagnum sp. a ploníku obecného Polytrichum commune. Místy porůstá vodní hladinu makrofytní vegetace stojatých vod zastoupená ponejvíce rdesty Potamogeton sp. , okřehkem menším Lemna minor, lakušníkem vodním Batrachium aquatile, šípatkou vodní Sagittaria sagittifolia. Lze ji klasifikovat jako společenstva svazů Lemnion minoris Tuxen 1955, Nymphaeion albae Oberdorfer 1957, Ranunculion aquatilis Passarge 1964. Zajímavým typem nelesní vegetace jsou maloplošně vznikající sekundární trávníky a vřesoviště (na sušších místech mokřadů, na obnažených a živinami chudých půdách) ze svazů Violion caninae Schwickerath 1944 a Genistion Bocher 1943. Společenstva s dominantní smilkou tuhou Nardus stricta a vřesem obecným Calluna vulgaris jsou často nalezištěm chráněných druhů jako jsou prha arnika Arnica montana nebo všivec lesní Pedicularis sylvatica.
Z v předchozím textu neuvedených zvláště chráněných a ohrožených druhů rostlin lze jmenovat ještě orchideje korálici trojklannou Corallorhiza trifida a prstnatec Fuchsův Dactylorhiza fuchsii nebo jednokvítek velekvětý Moneses uniflora z čeledi hruštičkovitých. Ochranu přirozené vegetace na Mariánskolázeňsku znesnadňuje masivní šíření agresivních neofytů jako jsou bolševník velkolepý Heracleum mantegazzianum, křídlatky Reynoutria sp. , nebo podél vodních toků šířící se netýkavka žlaznatá Impatiens glandulifera.
Použitá literatura:
Chytrý M., Kučera T. a Kočí M. (eds.) (2001): Katalog biotopů České republiky, AOPK ČR
Nevečeřal P.: Rostlinná společenstva CHKO Slavkovský les, nástin jejich rozšíření a ohrožení, nepublikovaný text, 1994
Dostál J.: Nová květena ČSSR, I. a II. díl, Academia Praha 1989
